O autorce


	Eva Sádecká se narodila 27. 2. 1969 v Dačicích. Dětství strávila v Rájci-Jestřebí. Poté žila ve Žďáře nad Sázavou, kde začala psát a publikovat poezii s ilustracemi malířů Vysočiny. Své verše recitovala s hudebním doprovodem při různých kulturních akcích v rámci kraje. Nyní žije v Praze.

Rozhovor - Městská knihovna, 7. 11. 2014

MŮŽETE BÝT VŠÍM, ČÍM CHCETE, ŘÍKÁ EVA SÁDECKÁ

Vztah ke knížkám a k umění ji provází od dětství. Mládí prožila v Rájci-Jestřebí a v Blansku vystudovala střední ekonomickou školu. Nyní žije u Prahy, ale do Blanska se ráda vrací. Tentokrát rovnou se svým koncertem, na němž přednese svoje básně. Autorské čtení básnířky Evy Sádecké se uskuteční v pátek 7. listopadu v 18 hodin v Městské knihovně.

Jaký máte vztah k Blansku?

Přiznám se, že to tady miluji. Mám tu přátele. Jeden z nejkrásnějších pořadů byl právě v místní Městské knihovně.

Co nyní děláte, kromě pořádání večerů poezie?

V současné době pracuji v projektu pro Českou spořitelnu. Do budoucna mám však jiné plány.

K psaní jste měla vztah odmala?

Nejvíce k mluvenému slovu. V dětství se mi hodně věnovala maminka. Vztah ke knížkám, poezii
i hudbě se časem prohluboval. Jako dítě jsem psala pohádky, hrála na klavír. Recitovala jsem
odmalička, hlavně na základní škole. Vyhrála jsem tenkrát v Blansku okresní kolo Puškinova památníku. Ta báseň mne oslovuje dodnes. Říká se, že koho jednou osloví poezie, jednoho dne usedne ke stolu a napíše báseň. .

Jak se Vám podařilo vydat první básnickou sbírku? Vzpomínám si, že nám ji před více než deseti lety, přinesla do školy naše paní profesorka Jana Krhánková. Ta Vás prý také učila.

To bylo osudové setkání. Velmi pozitivní. Založila na ekonomické škole dívčí kapelu. Hrála jsem na klavír a varhany. Tím to celé začalo. Později jsem pracovala jako ekonomka v tiskárně a nakladatelství ve Žďáře nad Sázavou. Majitel firmy, Zbyněk Stárek, původně chtěl být novinářem. Psal také knížky.
První básnická sbírka byla v podstatě náhoda. V tiskárně pracoval malíř Zdeněk Kopecký. Jednou jsme se jen tak z legrace bavili, co takhle napsat a namalovat knížku pro rodinu a přátele. A když jsem uviděla ty krásné ilustrace, velmi mne to inspirovalo. Nakonec se nám narodily tři knížky. Kolotoč Štěstí, Doteky a Setkání. Pak následovaly recitály s poezií a nádhernou flétnou pana Bartoše, také vlastní tvorba. Vystupovali jsme hodně na Vysočině, v Brně i v Praze. .

U tří knížek nezůstalo...

Sbírky Tajemství a Zákon lásky brzy následovaly. Sbírku Tajemství provázejí obrázky malíře Stanislava Bartůška a Zákon lásky ilustroval Petr Mirčev.
Měla jsem kolem sebe velmi inspirativní prostředí, ale jinak jsem šla od začátku vlastní cestou. S podporou a pomocí kamarádky, grafičky Martiny Homolové i pana Pavla Kirchnera, tvůrce webových stránek. Patří jim velký dík.

Naznačte, na co se můžeme těšit na Vašem koncertě?

Tentokrát to bude hodně pestré. Objevila ‚jsem i básně ve vzpomínkové krabici z mého mládí, tak je velmi ráda přečtu. Ostatní budou z básnických sbírek. Často je vybírám intuitivně. Písničky jsou takové příběhy duše, stejně jako povídky. Píseň je bolest, či radost, které dostaly křídla. Kytara
a zpěv je podmalují. Dáme prostor i překvapení….

Máte nějaký vzor v našich umělcích? Kdo Vás inspiruje?

Měla jsem vzor v básníkovi Jiřím Žáčkovi, on měl takový názor – Budťe na sebe přísní, nebo na vás budou přísní kritikové. Z těch starších Jaroslav Seifert, Jan Pilař. Knížku básní od Michala Černíka Rozečtený život. Miluji také knihy Paula Coelho, Roberta Fulghuma…Obdivuji tvorbu autora, Leonarda Cohena, básníka a zpěváka.
Nemohu si pomoci, cítím jistou podobnost s písničkářkou Evou Henychovou...
To máte pravdu. Jsme na podobné tvůrčí vlně. Líbí se mi její texty. .

Kde jinde hledáte inspiraci?

Úplně všude. Ve všem, co prožívám, i z vyprávění druhých lidí. Velmi hluboce se mne věci dotýkají. Někdy tvorba vytryskne z nitra, abyste emoce nejen vyjádřila, ale třeba se rozloučila s něčím ve vašem životě. Abyste mohla jít dál. Pomáhá to i druhým.
.

Splnil se Vám sen o Vašem profesním životě, nebo jste měla v dospívání jiné plány?

V mládí jsem chtěla být herečkou, později psycholožkou. Můžete být vším, čím chcete. Nakonec Vás osud zavede na cestu a vy po ní buď půjdete, nebo také třeba sejdete, když to začne být těžké. Přestanete ji vidět a zabloudíte. Je v srdci a Vy ji musíte v sobě objevit. Říkám to proto, že mluvím z vlastní zkušenosti. Začínám teď znovu a doufám, že už ji neztratím.
.

Kde můžeme číst Vaši tvorbu?

Kdo bude chtít, může si přečíst povídky na blogu.idnes.cz, postupně dotváříme nové webové stránky se zajímavou ochutnávkou. Připravovaná tvorba pro dospělé i dětské čtenáře je i pro mne tajemstvím. Bude se na co těšit.
Tímto srdečně zvu všechny příznivce literatury i čtenáře Městské knihovny v Blansku.

Za rozhovor děkuje Marie Hasoňová

Rozhovor - Cesta Vysočiny, 4. 4. 2001

Správné slovo dokáže pohladit

Eva Sádecká vstoupila do literatury básnickou sbírkou Kolotoč štěstí (1998). Tento debut se setkal se zájmem čtenářů i s příznivým ohodnocením literární kritiky. Následuje kniha veršů Doteky (1999) a kniha Setkání organicky navazuje na předchozí sbírky. Autorce jsme položili několik otázek.

Jak jste se dostala k psaní a proč zrovna verše?

Od dětství mne provází láska k hudbě, poezii a výtvarnému umění. Říká se, že koho jednou okouzlí poezie, sám jednoho dne usedne ke stolu a napíše báseň. I když mám ekonomické vzdělání, maturitní písemnou práci z českého jazyka jsem věnovala tématu, co mi dává poezie. Z tehdejší doby pocházejí úvodní verše první sbírky Kolotoč štěstí. Vím, že správné slovo v pravý čas dokáže pohladit, povzbudit. Chci být pro čtenáře přítelem, být nablízku. Nechci odvádět pozornost od reality, ale rozvinout vnímavost a citlivost, pomoci nalézt krásu poezie v každém okamžiku života. V dnešní době již hodně lidí začalo nahlížet na svět kolem nás jinýma očima, vědí, že materiální statky nejsou jejich záchranou.

Kde berete inspiraci?

Z každého setkání je možno čerpat náměty pro tvorbu. Zajímá mne, o čem lidé přemýšlejí, po čem touží. Inspiruje mne síla myšlenky. Pár slovy vyjádřit pocity, obrazy. Navázat dialog a nechat prostor představivosti. Čtenáři se cítí osloveni, neboť poznávají a nacházejí sami sebe.

Všechny tři publikace ilustroval Zdeněk Kopecký. Jak započala spolupráce s malířem?

Pracovala jsem jako ekonomka v tiskárně ve Žďáře nad Sázavou a malíř zde působil jako reprodukční fotograf. Jednoho dne jsem přišla s nápadem, co takhle vyrobit si vlastní knížku ? Vánoční dárek pro rodiče a přátele. Až díky nečekanému ohlasu jsme pokračovali ve spolupráci.

Co připravujete?

Na letošní vánoce chystám sbírku Tajemství a jako překvapení nového ilustrátora.

Kromě autorské recitace jsem Vás slyšel i zpívat písně z vlastní tvorby, včetně hudby i textu. Neplánujete také psaní textů?

O tom už uvažuji delší dobu, dříve jsem skládala písničky pro naši studentskou dívčí kapelu. Mám spoustu plánů, jak to však dopadne, je i pro mne zatím tajemstvím.

Jaroslav Kreibich
publicista